Francie 05
FRANCIE – expedice Cóte d‘ Azur
5.9.2005 – 17.9.2005
Posádka: Renda (Hornet9), Tomáš (Hornet6), Bob + Věra (Thunderace)
Pondělí 5.9.2005
Sraz ve 14 h u Rendy v Roztokách. Vyrážíme směr Rozvadov, Mnichov. Je vcelku pěkné počasí. Jelikož v Mnichově budeme někdy večer, domlouváme přes Helču a Martičku uvytování u Alexe v Erdingu. Jako pokaždé, když jedeme do Erdingu, tak opět bloudíme. K Alexovi dorážíme něco okolo 22 h. Zveme ho na pivko. Bere nás do Erdingu.
Úterý 6.9.2005
V 7,30 h jsme už na nohou. Posnídali jsme a v 8,30 h vyrážíme směr Garmisch – P. Tam jsme ve 12 h, nakupujeme si něco v Normě a obědváme před obchodem. Poté nás čeká krásný průjezd Tyrolskými Alpami přes Fernpass, Landech. Za švýcarskými hranicemi si dáváme „odpočívací“ přestávku s hodinovým šlofíkem, který nás opět postavil na nohy a můžeme se radovat z jízdy. Před Sv. Mořicem začíná přituhovat a my přidáváme vrstvy na sebe. Za Sv.Mořicem končí pěkné počasí, sjíždíme nádhernými serpentinami do Itálie. Tam si ještě před 19 h stačíme koupit něco k večeři. Za městem Lecco začínáme hledat nějaký ten plácek na spaní. Spíme nakonec v nějakém ořechovém sadu před Monzou. Uleháme hned po střídmé večeři a lahvince vína. V noci nás budí Tom, že prší – rozkládáme tedy v rychlosti plachtu a házíme ji přes motorky.
Středa 7.9.2005
Probouzíme se do pošmurného rána. Posnídali jsme, „pohnojili“ kukuřičné pole a jedeme dál. Za Milánem najíždíme na placenou dálnici, po které pokračujeme přes Alessándrii do Asti, kde z dálnice sjíždíme na Albu. Je čas oběda a máme hlad. Zastavujeme po cestě v jedné pizzerii, kde si každý z nás dává pizzu. Pokračujeme pak dále na Cúneo, kde nás stihnul déšť. Čekáme pod střechou benzínky až to přestane. Poté pokračujeme hranice přes francouzské Alpy, projíždíme tunelem dé Tendee. Sotva jsme projeli tunelem, tak nás vítá modrá obloha. Čekají nás opět pěkné serpentýny nahoru, dolů, které si kluci umí na motorce pěkně vychutnat a dostatečně se vyblbnout. Bobšovi jednou zatáčka nevyšla, což stačil zachránit tak, že jsme skončili motorkou proti zdi. Přijíždíme do Nice. Jsme překvapení zběsilou jízdou Francouzů, která hraničí s jakýmikoliv předpisy. Pak pokračujeme přes Antiles do Cannes. Zde jsme již za tmy. Po sjezdu do Fréjus rozmýšlíme, zda pokračovat dále do kempu. Do kempu v Port Grimaud jsme nakonec dorazili okolo 22 h. Máme štěstí, hned dostáváme ubytování a jsme vřele přivítáni jako nějaká delegace, z čehož jsme překvapeni. K večeři dostáváme guláš a pijeme víno. Za všechno jsme však celkem draze zaplatili (4 x guláš, 3 flašky vína – suma sumárum 900 Kč). Prostě se musíme smířit s tím, že český ráj tu končí. Spát jdeme po půlnoci. Celou noc se nám samy otevírají dveře od ložnice, což následující den kluci vyřešili upevněním gumicuku.
Čtvrtek 8.9.2005
Dnes si dáváme odpočinkový den. Přeje tomu i počasí, neboť celé dopoledne vydatně prší, což nás všechny ukolébalo ke slastnému spánku. Při silné bouřce nám neustále vypíná proud, kluci dali na hlavní jistič igelitku.Ve 12 h jdeme do kanceláře S.I.M. zaplatit náš pobyt. Předtím probíhá mezi námi diskuse o ceně, jelikož jsme byli překvapení cenou včerejší večeře, tak tipujeme cenu za karavan na týden okolo 20 tis. Kč. Nakonec jsme byli příjemně překvapeni. Bylo nám na týden vyměřeno 12 600 Kč, s tím, že to můžeme nechat někoho zaplatit v Čechách. Volám tedy naší Helče, aby nám to došla zaplatit. Jelikož nemáme ještě nakoupeno, tak jsme si dali „v české hospodě“ v kempu smažený sýr. Poté, co je vše vyřízeno se jdu podívat na pláž, jsou hrozně velké vlny, moře je tmavé. Za chvíli přichází vydatný déšť. Večer jedeme nakupovat do supermarketu Geánt. Nakupujeme 2x 5l kanystry červeného vína, těstoviny, zeleninu apod. Při placení kartou máme menší komplikace, neboť se musí ukazovat pas či OP, kterou já nemám, tak nakonec platíme cash. Večer máme těstoviny s nakládanými fazolkami a boloňskou omáčkou a popíjíme vínko. Pak se jdeme projít na pláž. Márty napsal klukům SMS, zda už poblili Pompeje či Marakéš. Nejdříve nevíme, co tím myslel, ale pak přicházíme na to, že to jsou označení sociálních zařízení v kempu. Pompeje jsme už našli, ale Marakéš jako kdyby neexistoval…
Pátek 9.9.2005
Ráno se budíme do deštivého rána. Prší celé dopoledne, začínáme propadat trudomyslnosti, že takhle bude po zbytek dovolené. Naštěstí odpoledne se počasí umoudřilo a my můžeme vyrazit na pláž, která je po dešti děsně zaneřáděná. Kluci se koupají, na mě je moře zatím studené, tak zůstávám na pláži a sleduji, jak majitelé plachetnice vrací zpátky na moře svoji loď, kterou bouřka vyvrhla na pláž. Později vyrážíme na motorkách ještě na prohlídku Saint-Tropéz, okukujeme miliardářské jachty, nejnovější dámskou módu na léto – kanýrové sukně a kožené kozačky. Večer jsme načali další kanystr vína. Přišli nás navštívit holky z „české hospody S.I.M.“. Líčí nám své zážitky z práce zde u S.I.M., kterých jsou opravdu plny. Asi v 1 h ráno jsme upozorněni naším polským sousedem, abychom se smáli potichu a nerušili je. Holky nás ze strachu, že se to dozví Skalická urychleně opouští. Já jdu také do postele a kluci začínají rozvíjet asi 3 hodinovou debatu o kvalitě pneumatik D-207, kdo si je koupí a kdo ne, a pokračují tak do ranních hodin značně posíleni francouzským vínem.
Sobota 10.9.2005
Dopoledne se jdu podívat po kempu, zatímco kluci spí. Celý den je ve znamení napětí mezi mnou a Bobem. Den trávíme všichni u moře. Večer se chystáme na procházku do Port Grimaud, ale náš úmysl nám přerušil šílená bouřka. Jelikož nemáme žádné zásoby pití, tak se přesouváme do „české hospody“ na pivo. O půlnoci to balíme a jdeme spát.
Neděle 11.9.2005
Dnes vyrážíme do Grand Kaňonu Veron. Počasí nám moc nepřeje, je docela zima, takže se ani nekoupeme. Kaňon je ale nádherný. Vracíme se zpět přes Drauignan, v jehož okolí jsou docela pěkné vesničky. Cestou zpět zajíždíme do obchoďáku udělat zase nějaké zásoby, ale je zavřeno. Večeři si proto dáváme v „české hospodě“. Je zde „CzechTec“ – důchodci si dělají disko, tak je veselo. Lucka z hospody nám oznamuje, že našla Marakech, na který se jdeme při cestě z hospody podívat. Ve stoce kluci našli pěkný popelník pro Mártyho jako dárek z Marakéše. Lucce, která nás doprovázela k Marakéši, se očividně nechce spát a nenechává se dvakrát pobízet a pokračuje s námi do karavanu. Její zábavu už necháváme čistě na Rendovi…..:o)
Pondělí 12.9.2005
V pondělí ráno se probouzíme do azurové oblohy. Hledáme Rendu v posteli a on nikde. Po chvíli nám píše SMS, že už veze snídani. Asi ještě hodinu na snídani čekáme. Bobo hlady nevydržel a vyskočil, že tedy pojede nakupovat sám a v tom Renda přijel s parádní snídaní – tácem palačinek. Prý ho to stálo jeho estetické cítění, které kvůli nám obětoval. Odpoledne trávíme na pláži. K večeru se jdeme projít do Port Grimaud. Poté jedeme ještě udělat poslední nákup do Géant. Cestou zpět se zastavujeme v „české hospodě“ doplatit ubytování. Domácí – Iveta a Mirek – nám navrhli, že s námi vyrazí na motorkách Harley Davidson, které mají neustále vystaveny v kempu, ale ještě jsme je na nich neviděli jet, do Monaco. Domlouváme to tedy na středu. Večer trávíme s vínem na pláži, máme romanticky zapálenou svíčku, ale všechno kazí zima. Já to tedy předčasně balím a jdu spát. Cestou do karavanu potkávám Andreu a Lucku z „české hospody“, jak kráčí od nás. Posílám je za klukama na pláž. Poté, co se kluci s holkama rozloučili (Renda zavezl Lucku do karavanu), tak je tu Lucka znovu. Přišla sdělit Tomovi, že má v karavanu „horké zboží“ Andreu. Tomáš chvíli přemýšlel a pak řekl, že zítra je také den a odešel spát.
Úterý 13.9.2005
Ráno vstávám dříve než ostatní a jdu se projít po pláži do Port Grimaud. Je zajímavé pozorovat klidné moře a začínající život v přístavu. Odpoledne se zase rochníme na pláži. Bobo nás označil za Olafa a Astrid Lingrenovou, neboť se mezi ostatními opalujícími stále svojí bělostí vyjímáme. Kluci pozorují vnady některých opalujících se žen. Večeříme rizito a pak vyrážíme na výlet do Grimaud. Cestou zpět se zastavujeme u domácí, u které objednáváme speciality na zítřejší francouzskou večeři, kterou jsme se rozhodli mít. Takticky nám oznamuje, že s námi zítra do Monaka na ten výlet nepojedou. Večer povídáme a popíjíme vínko. Jsme s Bobem na vážkách, zda jet či nejet do Monaka sami.
Středa 14.9.2005
Vstáváme až v 10 h a tím jsme zabili náš výlet do Monaka. Chceme si užít poslední den na pláži a jdeme se rochnit už asi od 13 h. Večeříme makarony s boloňskou omáčkou, které nám zbyly ještě na snídani. Pak jedeme na projížďku do malého městečka Le Luc, cestou zpět jsme zabloudili a vydali jsme se opačným směrem na Toulán. Přijíždíme proto pozdě na naši večeři. Renda s Bobem mají ústřice, jeden studené a druhý teplé – obojí není nic moc. Já jsem měla mít šneky, ale nejsou, tak si dávám s Tomem rybu „s očičkama“ na půl.
Čtvrtek 15.9.2005
Den odjezdu. Uklízíme karaven, odevzdáváme klíče Jarušce v kuchyni a v 10 h vyrážíme směr Cannes. Pobřežní silnice nejsou nic moc, samé auto a zácpa. V Nice odbočujeme nahoru do Alp. Zpočátku bloudíme, ale díky tomu jsme objevili krásu vesniček v Provence. Po menší svačící přestávce v Entrévoux, vjíždíme do Savojských Alp. Jsou daleko hezčí než sám Grand Caňon. Cestou potkáváme spoustu krav se zvonci, ovce apod. Pokračujeme na vrchol- Cime de la Bonita. Tam jsme už při západu slunce. Sjíždíme zpět do městečka a řešíme, zda dál či ne. Naštěstí jsme našli otevřenou benzínu, což nám pomohlo k rozhodnutí, že ano. Spíme v Itálii na louce u Remontě.
Pátek 16.9.2005 – 17.9.2005
Celý den je pochmurno. Jedeme na Cuneo, Miláno. Tam trochu bloudíme, ale nakonec jsme se vymotali. U Lecca děláme „potravinové zásoby“ a pokračujeme k italsko-švýcarským hranicím. U hranic jsme se posílili fíky a ořechy ze stromů. K večeru jsme minuli Maloya pass, Sv. Mořic. Přespáváme v Rakousku před Fernpass u jedné lesní cesty. V noci začíná pršet. Déšť vydržel i následující den, jedeme v děšti až do Mnichova, k tomu je ještě pěkná zima. Jedeme o 106 a už se těšíme na domov. Hranice míjíme něco po 17 h, občerstvujeme se u benzíny Shell a pokračujeme dále. Domů jsme dorazili všichni pěkně promrzlí – prostě teplotní šok z francouzských 30°C na 10°C u nás doma.
Celkově ujeto 3 500 km.